Konečně je tady 21.12.2012: prosince 2012

A hle, jiný anděl sestoupiv s nebe a drže ohnivý meč v ruce udeřil jednoho uprostřed zástupu a uťal mu mužský úd tím mečem a ten jako by smrtelně raněn umíral sedě na koni. Tu drže nás za vlasy pravil anděl: "Znáš-li toho, jenž byl udeřen od anděla a zraněn až k smrti?" I řekli jsme: "Pane, neznám, ani místa nerozeznávám." Řekl: "Věz, že jest to Dauphin z Vienne, který pro hřích smilství byl takto od Boha raněn, nyní tedy se mějte na pozoru a otci svému můžete říci, aby se střehl podobných hříchů, nebo vás stihnou ještě věci horší."

Nástupcům svým, kteří seděti budou po mně na dvojím mém trůně, kladu na srdce, aby poznali dvojí život tohoto světa a zvolili si lepší. Abychom měli lepší představu o obojím tom životě, užijeme srovnání s obličejem. Neboť jako obličej, který vidíme v zrcadle, jest lichý a není vlastním obličejem, tak i život hříšníkův není životem, není ničím. Proto dí Jan v evangeliu:A bez něho nic není učiněno. Kterak však v niveč se obrátí dílo hříšníkovo, když přece je učinil? Hřích však učinil, ale ne skutek. Toto slovo souvisí v jazyku latinském se slovem žádost a hříšník stále žádá rozkoší a poskvrňuje se jimi. Klame se však v tužbě své, protože touží po věcech porušitelných, jež se obracejí vniveč.

A tak se pohřbívá život jeho s ním, neboť když tělo zkázu béře, i žádosti jeho se končí. O druhém životě však praví Jan Evangelista: Co učiněno jest v něm, život byl a život byl světlem lidí. Kterak však učiníme, aby tento život v něm byl světlem naším, učí nás Spasitel řka: Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm. Kdo jsou živi z takového pokrmu duchovního, přebývají na věky. Pozorujmež, kterak jsou živi z něho. Požíváme-li tělesně rozličných pokrmů pozemských, zkáze podléhajících, musíme jistě míti na ně chuť a vnitřnosti naše musí je dychtivě v sebe přijmouti a rozvésti po údech našeho těla, aby se proměnily v krev a aby duch, který v krvi přebývá, s životem naším také tam mohl přebývati. Ale protože tělo zkáze podléhá, člověk umírá. Kdo však jí onen chléb duchovní, z něhož duše jest živa, zdaliž nemusí ve své duši po něm toužiti, žádostivě jej přijímati a horlivě v lásce chovati, aby jiskry sladkosti a lásky toho pokrmu žárem v něm vzplanuly?

V nich měla by duše svůj pokrm pro život a přebývala by v něm. A jako v pokrmu tom není nic pomíjejícího, tak ti, kdož v něm přebývají, prosti jsou veškeré zkázy a budou živi na věky. To Spasitel potvrzuje, když praví u Jana v VI. kapitole: Toto jest chléb živý, který s nebe sestoupil, bude-li kdo jísti z toho chleba, živ bude na věky. Život věčný jest světlo člověka a bez Boha možný není. A proto praví týž evangelista: A život byl světlo lidí, poněvadž jiný život pokládá za smrt. A věru jest to smrt, neboť jest to život přetrpký. Co však jest trpčího, než býti milovníkem rozkoší a za ně muka potom trpěti. Neboť nejsou toliko mrtvi, nýbrž i každou hodinu mrou. Ale ti, kdož jsou živi životem věčným, právem slují živí, protože se mocně opřeli smrti odmítnuvše rozkoše tělesné a za odměnu vzali rozkoše věčné.

Když pak kralovati budete po mně ozdobeni korunou královskou, vzpomeňte, že i já jsem kraloval před vámi a že jsem obrácen v prach a hlínu červů. Podobně i vy přejdete jako stín a jako květ polní a padnete v hrob. Co platna jest urozenost nebo hojnost jmění, není-li při nich čistého svědomí, pravé víry a naděje ve svaté vzkříšení.

Neposuzujte života jako lidé bezbožní nesprávně soudíce: krátký jest život náš, a jako jsme byli od Boha stvořeni a z ničeho jsme se narodili, tak se zase navrátíte v nic, jako by vás ani nebylo bývalo. Vězte, že máte otce věčného a syna jeho, pána našeho Ježíše Krista, jenž jest"prvorozený mezi mnohými bratřími", který chce vás učiniti účastny království svého, budete-li zachovávati přikázání jeho; neposkvrníte-li ducha a svědomí chtíči krve a těla svého, stanete se syny božími, jak dí Jan v evangeliu :Dal jim moc, aby se stali syny božími. Chcete-li se tedy státi syny božími, zachovávejte přikázání otce svého, která vám zvěstoval skrze syna svého, Pána našeho Ježíše Krista, krále nebeského, vy, kteří úřad a hodnost takovou zastáváte na zemi.

Přikázání pak větší jest: milovati Pána Boha svého ze všeho srdce a ze vší duše a bližního jako sebe samého. Budete-li tou láskou Boha milovati, nebudete se strachovati pro něj duše své položiti a nebudete se báti těch, kteří sice mohou tělo zabíti, ale duše zahubiti nedovedou, budete se však báti otce svého, který může spasiti i poslati do ohně věčného. A budete-li choditi v bázni boží; moudrost bude počátkem vašich skutků a souditi budete bratry své ve spravedlnosti a v pravdě, jakož sami doufáte, že tak souzeni budete od Pána, i nezajdete tak na scestí, neboť cesta Páně jest přímá.

Milosrdni budete k lidem nuzným a chudým, jakož si přejete dojíti milosrdenství u Pána ve své nuznosti a slabosti. A moudrost vaše posílena bude mocí Páně a učiní, že "rámě vaše zláme lučiště kovové", a zvítězíte ve velikých válkách a padnou bezbožní před vámi, spravedliví však se budou radovati. Úmysly nepřátel vašich Bůh zmaří a naučí vás konati spravedlnost a právo. Zjeví vám tajemství, naučí vás zkoumati spravedlivě, i nezakryje muž chytrý špatnosti před obličejem vaším, protože duch moudrosti a rozumu Páně bude ve vás. I oslněny budou oči lidí nespravedlivých před vámi a Bůh odejme ze srdcí jejich slovo a nerozumnou učiní řeč jejich. Muž spravedlivý však zachová život svůj. A tak vzkvétati bude králova čest, neboť"čest králova právo miluje". A žezla vaše kvísti budou před Pánem, protože jste je podali tomu, kdo padl, a ubohého vytáhli jste z osidla lovců. Koruny vaše budou se stkvíti a tváře vaše budou ozářeny, poněvadž oči moudrých budou na ně hleděti a budou chváliti Pána řkouce: Přidej Pán dní králových ke dnům jeho. V pokolení spravedlivých žehnáno bude rodu vašemu.

Jestliže budete nenáviděti lakomství, poplyne vám bohatství, avšak nepřikládejte k němu srdcí svých, nýbrž shromaždujte sobě poklady moudrosti, neboť v moudrosti spočívá mnoho panování. Lakomec však nepanuje, nýbrž poddán jest panství peněz. Špatných spolků a rad se varujte, protože "se svatými svatí budete a se zkaženými zkažení," neboť hřích jest nakažlivou nemocí. Přijímejte tedy učení Páně,"aby se někdy nerozhněval a abyste nezahynuli na cestě spravedlivé, až náhle vzplane hněv jeho". Dopustíte-li se hříchu, ať lítost cítí duše nad životem svým, dokud se nevrátíte ku prameni zbožnosti a milosrdenství. Hřešiti jest arci věc lidská, avšak setrvati ve hříchu ďábelská.
Nehřešte proti Duchu svatému spoléhajíce na milost boží, protože se boží Duch svatý vzdálí od vás; mějtež na mysli, že Duch svatý nenávidí hříchu.

Nepopřávejte hněvu místa u sebe, ale mírnosti; neboť mírnost zvítězí nad hněvem a nad špatností. Nezáviďte jeden druhému, ale mějte raději lásku mezi sebou, protože závist plodí nenávist. Kdo nenávidí, není milován a ve vášni své zahyne; kdo však lásku má, miluje a milý jest Bohu i lidem.
Bude-li se chtíti vaše srdce povyšovati, pokořte se a nevkroč na vás noha pýchy. Pýcha jest nemilá stvořiteli i lidem šlechetným a proto nemá člověk pyšný milosti ani u Boha ani u lidí. Zdrtí pak ji Bůh na konci a sesadí mocné se stolice a pozdvihne ponížené z prachu, aby seděli s knížaty a měli stolici chvály.

Nebuďte rozmařilí v jídle a pití jako jsou ti, jichž bohem jest břich a slávou i koncem jest hromada hnisu. Neposkvrňujte ledví svých, ale bedra svá přepásejte, pevnou myslí se opásejte vcházejíce v manželství, neboť Duch svatý odejde od těch, kdož se oddají smilství, a nebude přebývati v tělech oddaných hříchu. Zdržujte se hříšné nečinnosti, aby vás nestáhla tíží svou do hlubokosti pekelné.
Vystříhejte se tedy všeho hříchu v mladém věku, protože malý poklesek na začátku bude veliký na konci. Choďte však v přikázání božím bez poskvrny, abyste přijali požehnání od toho, který dí: Blahoslavení neposkvrnění na cestě, kteří chodí v zákoně božím; abyste byli"jako strom, který jest zasazen při toku vod a ovoce své vydá časem svým a listí jeho neopadá," nýbrž bude zapsán v knize života, kde zapsána jsou jména spravedlivých. To vám rač dáti ten, jenž"jest hoden otevříti knihu tu a pečeti její."

***
V té době, když jsme byli v Lucce, ďábel, který stále hledá, koho by pohltil, a nabízí lidem sladkosti, v nichž se žluč tají, když již dávno před tím jsme byli pokoušeni od něho, ale přece s pomocí boží ne přemoženi, sám nemoha ponukl lidi špatné a zkažené, kteří se stále drželi otce našeho, aby nás svedli s cesty pravé v osidla špatnosti a smilství, a tak svedeni byvše od lidí zkažených upadli jsme do zkázy s lidmi zkaženými.

Otec náš nedlouho po nás se dal na cestu do Parmy, i přijeli jsme spolu do vsi jménem Terenzo v území města Parmy v neděli 15. srpna na den nanebevzetí svaté Panny Marie. Této noci pak, když jsme usnuli, ukázalo se nám toto vidění:
Anděl Páně se postavil vedle nás na levé straně lůžka a udeřil nás do boku řka: "Vstaň a pojď s námi!" My pak jsme v duchu odpověděli : "Pane, nevím ani kam ani kterak bych s vámi šel." A on chopiv nás za vlasy na temeni hlavy vyzdvihl nás s sebou do vzduchu až nad veliký zástup jezdců v odění, kteří stáli před jedním hradem připraveni k boji. A držel nás ve vzduchu nad zástupem a pravil nám: "Pohleď a viz!"

A hle, jiný anděl sestoupiv s nebe a drže ohnivý meč v ruce udeřil jednoho uprostřed zástupu a uťal mu mužský úd tím mečem a ten jako by smrtelně raněn umíral sedě na koni. Tu drže nás za vlasy pravil anděl: "Znáš-li toho, jenž byl udeřen od anděla a zraněn až k smrti?" I řekli jsme: "Pane, neznám, ani místa nerozeznávám." Řekl: "Věz, že jest to Dauphin z Vienne, který pro hřích smilství byl takto od Boha raněn, nyní tedy se mějte na pozoru a otci svému můžete říci, aby se střehl podobných hříchů, nebo vás stihnou ještě věci horší."

My pak litujíce onoho Dauphina Guiga z Vienne, jehož babička byla sestrou babičky naší a on sám byl synem sestry krále uherského Karla I., tázali jsme se anděla, zda se bude moci vyzpovídati před smrtí? I byl jsem velice zarmoucen. Odpověděl pak anděl řka : "Dostane se mu příležitosti, aby se vyzpovídal, a bude živ několik dní."

Tu jsme spatřili na levé straně zástupu státi množství mužů oděných bílými plášti velmi důstojného a úctyhodného vzezření; kteří mluvili mezi sebou pohlížejíce na zástup a na to, co se stalo, a dobře jsme je pozorovali. Přece však nedostalo se nám milosti otázati se jich ani anděl sám od sebe nám nepověděl, kdo neb jací jsou ti muži tak důstojní. Hned potom jsme byli navráceni na místo své, když již svítalo.

I přišel Tomáš z Villeneuve, rytíř z biskupství lutyšského, komorník otce našeho, a vzbudil nás řka: "Pane, proč nevstáváte, otec váš již v plné zbroji vsedl na koně."
Tu jsme vstali a byli jsme unaveni a zmalátnělí jako po veliké námaze cestovní. v I řekli jsme mu: "Kam bychom jeli? Vždyť jsme této noci zkusili tolik, že nevíme, co se s námi děje." Tu řekl nám: "Co se stalo, Pane?"
I řekli jsme mu: "Dauphin zemřel a otec náš chce sbírati vojsko a táhnouti na pomoc Dauphinovi, který válčí s hrabětem savojským, naše pomoc mu nepomůže, vždyť zemřel."
A on vysmál se nám a pověděl otci našemu toho dne, kdy jsme dojeli do Parmy, vše, co jsme mu řekli. Tu tázal se otec náš zavolav si nás, zdali jest to pravda a zda jsme takové vidění měli?" Odpověděli jsme mu : "Ovšem, pane, buďte tím jist, že Dauphin zemřel." Otec však domlouval nám a řekl: "Nevěř snům."
Avšak otci svému a jmenovanému Tomáši nepověděli jsme vše, jak jsme viděli, nýbrž pouze, že Dauphin zemřel.

Po několika dnech posel přišel nesa zprávu, že Dauphin sebrav vojsko své táhl před jeden hrad hraběte savojského a že velikým šípem z jednoho samostřílu byl uprostřed všech svých rytířů poraněn a několik dní potom vyzpovídav se zemřel.
Tu otec náš uslyšev tu zprávu pravil: "Divíme se velice tomu, že syn náš nám smrt jeho předpověděl." A velice se divili on i Tomáš, ale nikdo potom už s nimi o té věci nemluvil.

* * *
A tak přišedše do Čech jsme nenalezli ani otce, ani matky, ani bratra, ani sester, ani nikoho známého. Také řeč českou jsme úplně zapomněli, jíž však jsme se znova naučili, takže jsme jí mluvili i rozuměli jako každý jiný Čech. Z boží milosti pak jsme znali psáti i mluviti nejen česky, ale i francouzsky, italsky, německy a latinsky, a to tak, že jedním jazykem jako druhým jsme dovedli čísti, psáti i mluviti.

Toho času otec náš odejel do hrabství lucemburského pro válku, kterou vedl proti vévodovi brabantskému se svými spojenci: biskupem lutyšským, markrabětem jülišským, hrabětem gelderským a mnohými jinými, i odevzdal nám vladařství v Čechách na dobu své nepřítomnosti.
Království toto jsme nalezli tak zpustošené, že jsme nenašli ani jediného hradu, který by nebyl zastaven se všemi příslušnými statky královskými, takže jsme neměli kde jinde bydliti, leč v domech městských jako jiný měšťan.

Hrad pražský byl opuštěn, pobořen a zničen, neboť od doby krále Přemysla II. ležel v sutinách. Na tom místě jsme dali vystavěti nový a krásný palác s velikým nákladem, jak jej dnes možno spatřiti kolemjdoucím. Toho času poslali jsme pro svou manželku, jež dotud byla v Lucemburku. Ta přišedši měla po roce dceru prvorozenou, jménem Markétu.

V těch dobách dal nám otec náš markrabství moravské i užívali jsme toho titulu. Četní pak šlechetní mužové z Čech, hledíce k tomu, že pocházíme ze starého rodu králů českých a majíce nás v lásce, poskytli nám pomoci, abychom znova nabyli hradů a statků královských. Tenkráte jsme nabyli s velikým nákladem a úsilím hradů: Hrádku, Týřova, Lichnice, Litic, Hradce Králové, Písku, Nečtin, Zbiroha, Tachova, Trutnova v Čechách, na Moravě pak: Lukova, Telče, Veveří, hradů olomouckého, brněnského a znojemského i mnohých jiných statků zastavených a odcizených od koruny.
A měli jsme mnoho ochotných rytířů ke své službě; i prospívalo království den ode dne a milovali nás lidé poctiví, zlí však se nás báli a vystříhali špatností a spravedlnost v míře dosti hojné vládla královstvím.

Byliť se šlechtici většinou stali násilníky a nebáli se krále, jak se slušelo, neboť měli panství mezi sebe rozděleno. A tak drželi jsme vladařství nad královstvím, povznášejíce je, po dvě léta. Toho času dali jsme mladší svou sestru Annu Otovi, vévodovi rakouskému, za manželku.

V těch dnech zemřel vévoda korutanský, tchán bratra našeho. A když se bratr náš měl uvázati v panství nad vévodstvím korutanským a hrabstvím tyrolským po smrti jeho, tu Ludvík, který se činil císařem, uzavřel tajně spolek s vévody rakouskými Albrechtem a Otou, aby si rozdělili tajně a lstivě panství bratra našeho: sám si chtěl přivlastniti hrabství tyrolské a vévodové rakouští měli dostati vévodství korutanské. Ludvík zapomněl nevděčně na služby otce mého, které mu prokázal, když se ucházel o císařství, jak výše bylo psáno. Vévoda pak rakouský, ač měl sestru naši, hned po smrti řečeného vévody korutanského smluviv se tajně s pánem z Aufensteinu, který byl od vévody korutanského ustanoven hejtmanem veškeré země, ihned se s bratrem svým zmocnil Korutan, které jim pán z Aufensteinu bez odporu předal a v držení odevzdal. A tak bratr náš ztratil vévodství korutanské. Avšak páni z hrabství tyrolského nechtěli se poddati Ludvíkovi, nýbrž zůstali poslušni bratra našeho.

Když se to stalo, otec náš přišel do Čech a přivedl s sebou ženu svou, kterou pojal za královnu, jménem Beatrix, dceru vévody bourbonského, z rodu králů francouzských, s kterou potom zplodil jednoho syna Václava. Tehdy zlí a lstiví rádcové, i Čechové i z hrabství lucemburského, nabyli převahy a vlivu u otce našeho proti nám, hledajíce vlastního prospěchu. Přistoupivše k otci našemu namlouvali mu:
"Pane, mějte se na pozoru, syn váš má v království mnoho vašich hradů i mnoho přívrženců, proto bude-li dlouho té moci požívati, vyžene vás, až bude chtíti; neboť jest sám dědicem království i pochází z rodu králů českých a jest velice oblíben u Čechů, vy však jste cizinec."
Toto však říkali, hledíce si osobního zisku a výhody, aby jim odevzdal hrady a statky královské. On pak tak uvěřil jejich radám, že pojal k nám nedůvěru a odňal nám všechny hrady a vrchní správu v Čechách a v markrabství moravském. A tak zbyl nám pouze titul "markraběte moravského" beze vší moci.

Toho času jsme jeli jednoho dne z Hrádku do Prahy, abychom navštívili otce svého, který byl na Moravě, a dojeli jsme pozdě večer do Prahy do starého domu purkrabského, kde jsme po několik let přebývali, dokud nebyl vystavěn veliký palác.

V noci lehli jsme si na lože a Bušek starší z Vilhartic na druhé lože vedle nás. V síni byl veliký oheň rozdělán - byloť to v zimě - a hojně svic hořelo v síni, takže bylo dosti světla, dvéře a okna všechna byla zavřena. A když jsme usnuli, tu chodil někdo po síni, takže jsme se oba probudili. I kázali jsme Buškovi vstáti, aby se podíval, co to jest. On vstav obešel síní hledaje, ale nic nespatřil ani nenašel.
I rozdělal větší oheň a rozsvítil více svíček a šel k číším, které stály naplněny vínem na lavicích, napil se a postavil číši vedle jedné veliké hořící svíce. Napiv se ulehl znova na lůžko. My oblekše plášť svůj seděli jsme na lůžku a slyšeli jsme někoho choditi, ale nikoho jsme přece neviděli. A tu dívajíce se, já i Bušek, na číše spatřili jsme, jak jedna číše se skácela.

A tato číše byla vržena kýmsi přes lůžko Buškovo z jednoho kouta síně do druhého a odrazivši se od stěny padla doprostřed síně. Uzřevše to poděsili jsme se nesmírně a stále jsme slyšeli někoho choditi po síni, ale nikoho neviděli.
Potom však požehnavše se svatým křížem ve jméně Kristově jsme spali až do rána. A ráno vstavše našli jsme číši, jak byla svržena, uprostřed síně a ukázali jsme to svým známým, když ráno k nám přišli.

Konečně je tady 21.12.2012

sobota 29. prosince 2012

Náš Domov - Nosso Lar (cz titulky) 720p

čtvrtek 27. prosince 2012

Lindsey Stirling: River Flows In You 1080p

Lindsey Stirling: We Found Love 1080p

Lindsey Stirling: Elements - Dubstep Violin 1080p

středa 26. prosince 2012

Bunker Roy: Lekce od bosého hnutí (TED) video cz titulky

úterý 25. prosince 2012

Karel Čapek - Štědrovečerní poselství míru z roku 1937

pondělí 24. prosince 2012

Vita Caroli - Život Karlův (ukázka)

pátek 21. prosince 2012

21.12.2012 12:00 h

Co se dnes stane ??